Sjezd Sázavy

V termínu 3. až 5.května jsme jeli řeku Sázavu ve složení, Zajíc, Jirka Hloušek, Jirka Kreim, Já, Jáchym V., Vodouch, Čmelák, Jirka Suchánek, Geňa, Medvěd, Žmolek.

V termínu 3. až 5.května jsme jeli řeku Sázavu ve složení, Zajíc, Jirka Hloušek, Jirka Kreim, Já, Jáchym V., Vodouch, Čmelák, Jirka Suchánek, Geňa, Medvěd, Žmolek.

Páteční sraz proběhl bez problémů , a poté asi hodinu a půl dlouhá cesta vlakem.Přivítalo nás nepříliš dobré počasí , ale zatím bez deště. Po příjezdu jsme rozbili tábor a zahráli si fotbálek. Už se stmívalo a začal poletovat nepříjemný hmyz.Nezbylo nám tedy nic jiného než se začít ukládat kspánku.Při čištění zubů se mě a zajícovi podařil nečekaný objev. Vkohoutcích, na kterých byla nasazena asi 10cm dlouhá hadice byl enormní tlak. Proud byl dlouhý několik metrů a způsobili jsme tak menší potopu, ale naštěstí bylo po dešti a tak si nikdo nevšiml mokra navíc.

Další den nás vlak dovezl do (……..) a na místo byly dovezeny naše půjčené lodě, i když sné tak docela zanedbatelným zpožděním.Následovala moje a zajícova kormidelnická premíéra , která dopadla velmi uspěšně a lodě pluli přesně tak, jak jsme poručili.Sobotní úsek byl bez větších potíží nebo jezů a postupem času se znás obou začínali stávat mistři kormidelníci. Protože nebylo tolik peřejí ani jiné zábavy, občas nás navštívila nuda, kterou se nám vždy podařilo zahnat buď obědem a nebo Válkou na vodě , která se skládala ze snahy potopit loď těch druhých.Občas úspěšně, někdy méně. Při obědě Krtek zdůrazňoval, abychom si zde nic nazapoměli.A přesto -následovalo Vodouchovo úspěšné zapomenutí helmy v místě oběda.Asi za dvě posádky jsme dorazili do tábora. Poté sbírání dřeva na opékání masa a sušení mokrých nebo navlhlých věcí.

Knaší velké radosti se konal fotbalový zápas na hřišti ,které přímo sousedilo snaším táborem. Původně jsem chtěl podpořit domácí tým, ale jejich fotbal byl opravdu špatný, rozhodčí podplacení, a vesničaní rozhořčení nehledě na bezostyšné lhaní. A knaší malé radosti domácí tým vyhrál 3:2. Opekli jsme maso a odebrali se ke sledování našeho národnímu hokejovému týmu proti silným švédům, zápas byl bohužel druhé zklamání toho dne.Večer a vnoci byla docela bouřka a Žmolek, který si chtěl udělat procházku pro Vodouchovu helmu se bohužel musel kvůli děšti vrátit bez úspěchu.

Vneděli ráno mše vTýnci nad Sázavou, přijeli Rabiňákovi sautem a hned nás bylo víc. Ráno ještě stihla Ivana dojet autem pro již avizovanou helmu.Lodě byly spuštěny a už se jel daleko težší a rychlejší úsek zTýnce nad Sázavou do Pikovic.Jez střídal další jez a o zábavu bylo postaráno. Peřeje a rychlá voda byly prověrkou kormidelnických schopností a komunikací na palubě lodi.Ke konci se kolem nás rozléhali strmé kopce a voda pomalu začala zvolňovat. Nakonec se nám ukázal Pikovický most , který značil konec naší velké plavby. Jen jsme se převlékli, stihli navštívit místní cukrárnu a už jel vlak domů. Ještě nás stihla navštívit asi 20minutová závada na motoru, ale poté už jsme dorazili zpět do Prahy.

Napsat komentář