Jako každý rok se uskutečnila skautská voda, tentokrát na rakousko-německý Isar. Sešli jsme se ve čtvrtek ve čtyři hodiny na parkovišti u Břevnovského kláštera, řekli si několik informací o cestě a kousek po čtvrté vyjeli směr Mnichov a ještě dál. Chvilku po desáté hodině večerní všichni dojeli do kempu kousek od města Scharnitzu v Isarhornu. Německé umývárny a celý kemp byl nepřekvapivě na velmi vysoké úrovni, o které si u nás můžeme nechat jen zdát.
Další den jsme dojeli o několik kilometrů výše proti proudu, napumpovali lodě a jeli. Voda byla velmi výživná, modrá, čistá, studená, ale ne zrádná. Proud tekl bezvadně, slunce svítilo až moc a nálada byla perfektní. Po pravici i po levici se rozprostíraly nejdříve zelené pastviny a hned za nimi horské hřebeny. Idylu mojí posádky narušili pouze dva, téměř přes celou řeku spadlé, stromy, které nás úspěšně otočily (bohužel se to povedlo oběma stromům). Úsek trval necelé dvě hodinky a mohli jsme se vylodit téměř rovnou u stanů, protože řeka tekla hned vedle kempu. Po krátkém obědě nás řidiči odvezli kousek níž po proudu, protože přímo pod kempem byl nesjízdní jez. Odjezd se o trochu zpozdil kvůli ucházející lodi. Na dolním toku bylo vody o poznání méně, a tak posádka co chvilku vystupovala a šla vedle lodi. K naší radosti společně s námi v řece plaval i starý, zapomenutý míč, který byl na první mělčině použit k vodním radovánkám. Po odpoledním sjezdu, který trval o kousek déle než úsek dopolední, se všichni účastníci dopravili zpět do kempu, kde se oddávali odpočinku a večeři.
V sobotu nás čekal výlet do hor a několikahodinový výšlap stál za to. Bylo sice zataženo a v nejvyšších místech i sníh, který nám bohužel znemožnil zakončit dopolední dřinu na vrcholu, náladu nám to ale ani v nejmenším nezkazilo. Poobědvali jsme tedy v o něco níže položeném sedle, kde Michal ukázal svůj cirkusový um, když krmil Kavče Žlutozubé chlebem. Za chvilku nám jich nad hlavou kroužilo pořádné hejno, naše zásoby pečiva nebyly bezedné, a proto jsme se odebrali k odchodu. Při sestupu část navštívila menší vrchol s křížem, který byl po cestě, a všechny nás stihla menší přeháňka, která se naštěstí přehnala velmi brzy. Přišli jsme o mnoho dříve oproti plánu, a tak mi nic nebránilo dát si dvacet. Z dvaceti nakonec byla hodinka a půl. V šest byla mše v nedaleké vesnici Walgau, kterou jsme všichni navštívili. Večer nás čekala výborná večere a díky náročnému dni i brzké ulehnutí do spacáků.
V neděli před šestou hodinou ranní elitní skupina ve složení (Zajíc, Ohnivák, Já, Krtek, Žmolek a Honza Rabiňák) vstala a vyrazila užít si horní tok, kam nás obětavě odvezl Štěpán Nadrchal. Čekal nás delší úsek pěšky, protože do místa startu byl zákaz vjezdu. Po menší potyčce s vozíky na zabalené lodě jsme usoudili, že bude lepší nést je na zádech. Kvůli nižší hladině byla cesta pěšky zhruba 6 kilometrů dlouhá (místo předpokládaných 9 km). Sjezd byl parádní a rychlý, trval zhruba hodinu. Ostatní čekali na místě odkud se jelo už v pátek dopoledne a tento úsek si všichni sjeli ještě jednou. Potom nás čekalo celkem rychlé sbalení stanů a lodí, protože kemp se musel opustit do jedné hodiny po poledni, což všichni úspěšně zvládli.
Návrat proběhl v poklidu a celá akce byla velice povedená! Díky organizátorům.
Mazánek
Fotky od Honzy: http://vodakhonza.rajce.idnes.cz/Isar-7.-10.5.2015/
Fotky od Štěpána Nadrchala: https://www.flickr.com/photos/51612587@N08/sets/72157652641154461