Výprava na Čengrovku se podařila

Chtěl bych se s vámi podělit o zážitky první výpravy v tomto roce.

Výprava nezačala dobře a neštěstí se vracelo v pravidelných intervalech. Ale pomalu.

Po výjezdu z Prahy jsme chytli kolonu a tak nám další spoj ujel (klasika). Jezevec (skaut, který nám srub půjčil) nám navrhl, abychom jeli vlakem (ten nám ale těsně ujel další jel až pozdě večer). Naštěstí nás svezl řidič autobusu na jakousi křižovatku. Při dobíhání busu Vašátkovi z batohu vypadl chléb. Muselo to vypadat dost komicky, když jsem uřícen nasedal do autobusu s batohem v jedné a chlebem v druhé ruce. K mému úžasu na další zastávce se řidič zvedl a šel vrátit láhve do obchodu. Vrátil se posílen podle mého názoru alkoholem. I vydali jsme se do zhruba 10 km vzdáleného Divišova, u kterého se srub nachází.

Další den jsme se probudili okolo desáté, protože jsme měli zavřené okenice. V tomto okamžiku se musím s vámi podělit o svůj ranní zážitek. Znáte to. Budíček. A vám se nechce z vyhřátého spacáku. V tom Kuře zavolal, že kdo bude poslední… ihned jsem vylít ze spacáku, ale bohužel jsem se nějak netrefil na žebřík a po několika přemetech dopadl na všechny čtyři a políbil zem (vůbec nevím, jak se mi to podařilo). Naše cesta vedla přes Bílkovice (kde mají krásný plot s rudými hvězdami), Radošovice (kde na vysokozdvižném vozíku vozí brambory), dali jsme bitku na slámě, navštívili unikát – jediný přechod mezi poli v Evropě (možná i ve světě). Po nějakém čase jsme se dostali na hrad Český Šternberk. Zde se udělalo Matovi blbě a tak přišel o úžasnou prohlídku hradu(a nedozvěděl se, proč král Jiří z Poděbrad vypadá jako by se srazil – o ano malíři prostě nevybylo místo a proto ho trochu zkrátil, o pánovi, který sbíral dýmky ačkoli byl nekuřák, o pánovi, který dával kytky do vakua aby mu vydržely, a že na Cejlonu jsou krokodýli). Nakonec jsme zjistili jak důležité je používat živočišné uhlí (následné zvratky totiž nejsou na černém podloží-štěrku- vidět). S nemocným Matem jsme se tedy vrátili do srubu.

A nyní přijde to hlavní! Kolik nás jelo? 7 – nemocný Mat a Vašátko, který toho moc nesní. Výsledek:5 lidí na skoro 3 kila masa (děkujem hlavně těm, co nejeli, ale to maso byla lahoda)

Dále to, že počítat 2 chleby na jídlo se ukázalo jako přehnané (chleba jsme měli nadbytek). V e zmatku odjezdu se nesnědl oběd (další plýtvání). A když už mluvíme o plýtvání, chtěl bych upozornit na to, že 1) Kuře neměl ISIC (platilo plnou cenu) 2) kvůli Matovi se prohlídky neúčastnil.

V neděli se ukázalo, že dojít až do Vlašimi na mši bude nad naše síly a proto jsme šli do Radošovic. V kostele si sbor spletl písničky. My jsme se hromadně vytratili při přímání, abychom stihli bus z Radošovic do Benešova. Stojí za připomenutí, že jsme se vraceli přes Divišov (kde je také kostel). V Benešově jsme přesedlali na vlak a asi po hodině cesty jsme se ocitli v Praze. Jo a k jízdence jsme dostali výtisk MF Dnes.

Doufám, že se podobné výpravy budou opakovat. Rád bych upozornil na jednu fotku. Je důkazem, že zdejší kraj je opravdu zvláštní

Námořník

Účastníci výpravy: Kuře, Pirát, Žmolek, Krtek, Námořník,Mat a Vašátko

P.S.:Jezevec hraje závodně lakros,viděl jsem jak hrají, když jsem odevzdával klíče – pánové to jsou rány.

P.S.S.:Doufám, že Kuře přidá odkazy na videa a pokud jsem na něco zapoměl, prosím laskavě dopište







Napsat komentář