Výprava k Náčovi do Rovenska pod Troskami

V pátek 27. dubna jsme se sešli na Hlavním nádraží

a vydali jsme se jako každý rok k Náčovi do vesničky Křečovice poblíž Rovenska pod Troskami. Sešli jsme se v relativně hojném počtu: Ondřej Kopřiva, Matouš Orel, Josef Hornof, Jakub Š., Tomáš Tůma, Petr Novák, Max Hornof, Damián Petr, Štěpán Holub, Kryštof Petr, Geňa Suchánek a Matouš Vanc. Díky hoši za účast (článek pokračuje..)

Cesta vlakem byla poklidná a cesta z nádraží k Náčovi (asi 3,5 km dlouhá) taktéž. Druhý den jsme posnídali a vydali se na Hrubou Sálu. Cestou se k nám připojila Tomášova kamarádka Šárka, zkušená horolezkyně. Nejdříve jsme se kochali pohledy na skalní města a pak jsme se počali zabývat výběrem vhodné skály na slaňování. Nebylo to tak jednoduché, ale nakonec jsme jednu takovou našli. Výstup nahoru byl sice velmi obtížný, ale slaňovat se dalo. Výhoda této ne příliš strategicky zvolené skály byla, že se lano neodřelo o okraj skály, poněvadž byla porostlá borůvčím.Po slaňování a šiškové bitvě jsme sbalili všechno náčiní, vydali jsme se po naučné stezce "Od studánky ke studánce" do vesničky Kralovice. Tam část účastníků zavítala do tamějšího hostince, kde si pošmákla na klasické české kuchyni za lidové ceny. Plnoletí si dokonce mohli dopřát svijanské pivo. Když jsme se vraceli, dostal někdo skvělý- nápad proběhnout se řepkovým polem. A byl to nápad bezpochyby výborný. Doslova přespolního běhu se zúčastnili: Ondřej, Max, Kryštof a Matouš V. Bohužel jsme tyto krásné okamžiky nemohli zvěčnit fotografiemi. Naplněni optimismem z tančení a běhání v poli zářícím téměř jako slunce jsme se osprchovali, zahráli si kopanou (vlastně opačně nejdříve jsme si zahráli a pak se osprchovali) a šli spát.

Ráno jsme se vydali na mši, ale nikdo přesně nevěděl, kudy. Původně jsme chtěli jít do Rovenska, ale došli jsme do Tatobit- vesnice- asi 4 km od Rovenska. Po mši jsme si popovídali s párem důchodců z Bohnic( ne z toho ústavu !), kteří nám poradili skvělé tip na výlet. Vydali jsme se na rozhlednu Kozákova to metodou, kterou bych nazval kouknu-vidím-jdu. Někteří jedinci (Max, Petr, Kryštof) výstup vzdali už na úpatí, kde relaxovali a čekali na ty zdatnější . Na vrcholu se nacházel jakýsi vojenský vysílač. Vstup nás stál 15 Kč, pro mladší 8 Kč. Nahoře byl vítr, výhled a zima. Po sestupu z kopce jsme se ještě chvíli poflakovali na mýtině-fotili si zranění a přeskakovali sedící(viz. foto) a poté jsme pochodovali nazpět do chaloupky. Cestou jsme si s Ondrou chtěli koupit jablka, která se údajně prodávala do konce května, ale bohužel 29. dubna už žádná jablka neměli. Naobědvali jsme se a jsme se rozdělili na dvě skupiny. Moudřejší skupina šla spát a druhá skupina, předpokládám, hrála fotbal. Večer jsme s Náčou, jeho kolegou a jeho žákem opékali buřty, meditovali a zpívali. Poslední, čtvrtý den, jsme se sbalili, vyčistili chalupu,zahráli soft, rozloučili se, poděkovali, zařvali pokřik a jeli jsme domů. Všem se nám moc líbilo. Díky! A jste zváni na další ročník této akce. Nazdar Matouš Vanc

Všem se omlouvám, že jsem dodal tento text tak pozdě po konání akce.

Napsat komentář