Vlčácká Expedice tři řeky

Po skautském Hronu pokračovalo vodácké jaro vlčáckou Expedicí tři řeky od 5. do 8.května. Místy docela dramatická výprava s bohatým vodáckým i pěším programem. Chrostíkovo vyprávění si přečtěte v celém článku, fotky ve fotogalerii (zejména gastronomické speciality v podání Strejdy :-). 

Na letošní vlčáckou vodu se vyráželo auty ráno od kláštera a kolem poledne jsme již stavěli stany na tábořišti Majdalena. Pak jsme se vyvezli auty do Suchdola a vyjeli na Lužnici. Jízda v meandrech a vrbičkách jistě nikoho nenudila. Počasí bylo optimální a dalo nám na frak až v Majdaléně, kam jsme rychle dopádlovali, povzbuzeni sílícím hřměním. Následná  bouřka s kroupami zasáhla tábořiště plnou silou a ledová voda, která promočila řadě kluků stany i věci, nás přinutila přehodnotit další plány, jelikož v podmínkách kempu nebylo možné věci usušit. Zachránila nás rodina Kopřivů, jež nám poskytla azyl na blízké chalupě.

Neděli jsme strávili sušením bagáže a vycházkou se soutěžemi na hrázích nedalekých rybníků. Odpoledne jsme se přesunuli do kempu v Jemčině, kde nás zasypaly další kroupy. Večer nás čekala procházka po okolí, mše s otcem Václavem, rozloučení s Čmelákem a Vodouchem a hra na vraždu v klášteře, kde otec zkušeně obhájil roli Opata.

V pondělí se počasí umoudřilo a po další dávce vrbiček za Majdalenou, kde otec Václav absolvoval vodácký křest, nás čekala Nová řeka. Jednotvárnost 13ti km voleje nám oživila Medúza, kulturní přestávka u pomníčku Emy Destinnové a francouzská labužnická přestávka ve strážské pískovně. Nedostatek krup jsme večer v Jemčině oslavili fotbalem a táborovým ohněm.

Poslední den na Nežárce nám kromě Medúzy zpestřily občasné mělčiny a peřejky.  Odpoledne jsme opláchli lodě i sebe a vyrazili auty ku Praze. Naše nehynoucí díky patří otci Václavovi, kormidlujícím tatínkům (a jedné mamince) a rodině Kopřivových, bez nichž bychom většinu akce trávili s nudlí u nosu.


http://www.flickr.com/photos/51612587@N08/sets/72157629639813858/

Napsat komentář