Pravčická brána dobyta!

 — více informací už po jednom kliknutí! —

Pravčická brána dobyta NEBYLA!!! (překvápko, co?)

Vůbec jsme na ní totiž nešli, jelikož náš jelení kuřecí guru (zkráceně kuru) nám na poslední chvíli sehnal jiné ubytování, než původně plánoval a k tomu z jistého dosti banálního důvodu (který už znám, ale je natolik otřepaný a všední, že vás s ním nebudu zdržovat) nejel.

Na srazu si tak několik všímavějších členů všimlo, že se nedostavil ten, který akci naplánoval, což vyvolalo určité obavy, které však byly časem rozptýleny.

Oproti původnímu plánu jsme se tedy vypravili do Nového Boru. Bus odjížděl kupodivu přesně podle informací, které mi spolu s ostatními plány byly sděleny ve čtvrtek v pozdních večerních hodinách. Několik nepodstatných detailů sice nebylo dořešeno, nicméně vše se postupně nějak vyvrbilo. Klubovna v Boru, naše ubytování, se ukázala být nedaleko nádraží, ve sklepních prostorách domu, ve kterém sídlí také místní biograf. Byla též relativně dobře vybavená (spousta her – mimo jiné Citadela, Hobbit, Rychlé šípy; pingpongový stůl a k tomu vícero více či méně funkčních pálek; parohy; návod jak si splnit asi deset bobříků; takové 2 měkké velké kostky, co se s nimi dá házet na nepřítele, aniž u něj dojde k vážnější zdravotní újmě; kuchyňka s elektrickým vařičem; křesla; celé dva odlišnou mírou zapáchající záchody; dřívka, sloužící mně jako nástroj moci, aj.).

Pravčická brána byla vzdálená natolik, že kdybychom nelítali, ale chodili a nedej Kuře ještě po turistických cestách, museli bysme ujít asi 80km nepočítaje převýšení. Jelikož se akce účastnili i členové věkem pod 15, rozhodli jsme se demokratickou volbou, že se na to vykašleme a zvolíme dráhu alternativní. Co se týče orientace, nebyli jsme na tom nejhůř (např. v porovnání s výpravou Okolo Brd Křivoklátskem). Já jsem totiž sehnal na poslední chvíli mapu (takovou velmi provizorní, 3 vybrané listy z turistického atlasu ČR z nichž jeden byl použitelný z obou stran) a k dispozici byla i můj věrný přístroj GPS (s mapou vzhledem k mým schopnostem pracovat s takovými aparáty nesrovnatelný, fungující spíše jako zábava a umožňující najít kešky).  

 

V sobotu vyrazili poměrně časně (asi v 9). Konečná trasa byla Nový Bor – Klíč – Milštejn – Kytlice – Polevsko. Klíč má nadmořskou výšku pouhých 759 m n.m., ale je to kopec velice strmý, jak jsme měli tu čest poznat. V podstatě se jedná o jakýsi větší a hodně prudší Říp či menší Kilimandžáro. Obvykle je z něj nádherný kruhový rozhled, my jsme alespoň nalezli naší první kešku díky tátovi Geňy, který nám poslal souřadnice. Cestou na zříceninu hradu Milštejn jsme začali provozovat známou hru Zmizík a k tomu jsme si zahráli match frisbee. Neuvěřitelná zábava byla když se při výhozu přehodilo celé hřiště a čekalo se, až druhá strana vyloví disk z pangejtu. Na Milštejnu jsme nalezli další poklad, kde celý šťastný Geňa našel geocoin, poté jsme zkonzumovali oběd a pozorovali jistá individua – vojáky, co vypadali jako opravdoví, až na to že stříleli po sobě plastové kuličky; podle Michala to byly snad 0,28. Zapomněl jsem se zmínit, že trasa nyní už nebyla na regulérní mapě, takže jsme šli tam podle značky a odtamtud do Kytlic už systémem GPS-direkt, což byl cross cestou necestou, obvykle spíše to druhé, za což mohla příčná struktura místních komunikací (prostě všechny vedly směry sever – jih, kdežto my jsme potřebovali z východu na západ).

Převýšení jsem shledal brutálním a to s velkým R a dlouhým á, jak lze vyčíst z mého oblíbeného výškového profilu naší dráhy.Během štreky bylo občas nutné někudy prolézt, vylézt na 44° kopec, překonat potok po kládě nebo po šutru anebo nějak účinně se odreagovat (třeba pomocí šiškové války). Taktéž jsme navštívili možná sirný pramen, který pěkně bublal a byl s dírou jak do… Od Kytlic jsme to začali hnát tempem téměř vražedným, abysme stihli koupit suroviny na večeři v supermarketu v Boru, a tak jsme cobydup dorazili do Polevska, (tamější sjezdovka je minimálně 2 lidem z akce známá), a odtamtud už zbývalo, co by kuřetem dohodil. Trasu si můžete prohlídnout na obrázku dole. Nakonec to tedy činilo zhruba pouhých 33 km +převýšení, ale co byste čekali na výpravě, kterou jsem realizoval i já. (pozn. původně GPS ukazovala 37 ale to jsme nabrali na cestě do Lidlu a z nádraží nebo nevím kde ještě)

 

 

Po vydatné večeři, skládající se především z těstovin, kečupu, sýra a okurek jsme hráli Upíra, hru geniální když bereme v potaz totální tmu způsobenou absencí oken.

(Pozn. pro ty, co neví, o co jde: určí se upír, ten se pošle ven, zbytek se schová, upír se vpustí, když na někoho narazí, a dotkne se ho a zasyčí, stává se oběť taktéž upírem. Takhle se na sebe hráči syčí do té doby, něž si všichni upíří začnou myslet, že už






Napsat komentář