Podzimní tábor aneb počítání věcí.

O víkendu 10-11.10.2008 jsme se vydali s Pirátem zkontrolovat tábořiště a sečíst věci, co tam máme.

Na sraz jsem přišel ve chvíli, kdy už chtěl řidič autobusu zavřít dveře. Vlezl jsem dovnitř a on mi následně s křikem vysvětlil, že na stání nebere a že mám zmizet. Za pomoci mobilu a bratra u počítače jsme našli jiný spoj, který odjížděl za patnáct minut. Dorazili jsme do Těšovic a odamtud dalším autobusem do Vitějovic na náměstí. Musel jsem si ale odkočit na benzínku. Na tábořiště jsme dorazili za šera, natáhli plachtu pod věží, rozdělali oheň a opekli maso. V noci byla fest zima.

Ráno byla zima. Slanina a eidam na ohni, nějaká vyřizování a zhruba kolem 12té jsme dorazili ke Kubům. Tam jsme na půdě spočítali ty spousty věcí a přesunuli se do stodoly, kde jsme udělali totéž.

Dvě hodiny jsme čekali na autobus, který nakonec nejel (byla sobota a já vycházel z mylného předpokladu, že co jede v neděli, jede i v sobotu). I vydali jsme se do Strunkovic na vlak. Ten jel po hodině čekání do Číčenic a odtamtud po další hodině do Plzně, kde nás Galileo Galilei nabral směr Praha. V chodbičce vlaku, když jsme hledali prázdné kupé, stáli nějací stařící. Jeden z nich ani po zdvořilé prosbě nehodlal uhnout, stál dále na místě a pak se divil, že ho Pirát zmáčkl batohem. Začal nám nadávat. Tak jsme se lehce nepohodli a poté, co ani já jsem ho nepřiměl k uvolnění cesty, jsem se kolem něj protlačil, k jeho nelibosti taky. Nutno dodat, že ve vlaku jelo pár pubarťáků, ale parta staříků vedený tímle týpkem byla zdaleka nejhlučnější.

V Praze jsme se metrem dopravili na Hradčanskou a rozešli se každý svým směrem. Původní autobus měl jet v 16:16, my jsme se do Prahy dostali zhruba kolem půlnoci.



Napsat komentář