Korsika 2013

Pár řádků o tom, jaká byla letošní potáborová výprava na Korsiku. Článek pokračuje níže.

Rok 2013 byl stejně plný překvapení jako všechny předešlé, a tak se z cyklovýpravy do studené Skandinávie nakonec stala cesta na středomořskou Korsiku.

Na výpravu nás vyrazilo 24 ve složení Kuře, Pirát, Krtek, Michael, Ondra Buzek, Ondra Pištora, Matouš, Štěpán, Honza Tyburec, Geňa, Max, Jakub, Honza Tomíček, Leopold, Vašek, Gaga, Terka, Monča, Iveta, Alberta, Máťa, Berča, Verča a Cecílie. Bohužel nejel Zajíc, který se na táboře zranil. Zvláštní poděkování patří Vaňkovým, Pištorům, Holubovým, Výborným a Fialům za zapůjčení auta!

Samotnému odjezdu předcházely typické aktivity jako mnoho hodin nakupování jídla v Kauflandu, večerní předkorsická mše či balení ve stylu „Za pár hodin jedem“. Ale pohli jsme a i přes  3-násobné překročení akademické čtvrthodinky jsme páteční polední sraz před Vojtěškou stihli. Spoustu nezbytností jsme zapomněli doma a naopak kupu zbytečností jsme nechávali ve Vojtěšce. Holky se z tábora vrátily v elánu a volnou chvíli čekání si ještě krátily „zpěvem“ svých hitů. Modlitba, srdceryvné loučení a už jsme si to štrádovali po dálnici na Rozvadov. Z projížďky Německem stojí za zmínku výlet Pirátova auta do Norimberku, poté co zapomněl odbočit, a start jeho smolné dráhy ztraceče věcí ponecháním foťáku kdesi na lavičce. Večerní hodiny se nachýlily, tma padla, projeli jsme nad malebným nočním Innsbruckem a za italskými hranicemi jsme v pozdních nočních hodinách nakonec přenocovali.

Sobota 20. července. Po několika hodinách italských dálnic nás přivítala Florencie. Typicky italské město s bohatou architekturou, zajímavým mostem Ponte Vecchio, nádhernou katedrálou a velmi drahou, zato výbornou zmrzlinou. Moc dlouho jsme se tam ale neohřáli, na celé město zbylo jen pár hodin, než jsme frčeli směrem do Livorna na trajekt. Někteří se bohužel během frčení dostali do zácpy, a tak se bohužel stalo, že Rampovo auto zůstalo na březích Itálie ještě o noc déle. Za zmínku stojí jeho vyjednávací schopnosti, kdy ho změna cesty stála jen 30 EUR, o mnoho méně, než by stála celá nová jízdenka. Zatímco Rampa tedy zevlil někde u Livorna na pláži, zbytek se plavil večerním trajektem do Bastie na severovýchodě Korsiky, kam loď dorazila kolem půlnoci. To nám ale jako putování nestačilo, jeli jsme noční travers na západní pobřeží k malebnému Calvi, kde jsme v pozdních hodinách na hulváta přespali kdesi v kopcích.

Neděle 21. července byla velmi odpočinková, až tedy pro pár řidičů. Rampovo auto se úspěšně nalodilo, přeplulo a dorazilo ke Calvi. Další pár aut jel zapendlovat ke Col de Verghio do středu Korsiky, kde byl naplánován konec treku po horách. A zbytek? Ten si užil báječně teplého moře, prohlídky městečka Calvi, mše ve francouzštině, flákání na pláži a laškování s čišníkem při prosbách o puštění sprchy (tedy to jen slečny). S postupem večerních hodin jsme se sbalili a odjeli hledat přespání do hor, což se po docela delší době povedlo.

Pondělí 22. července započalo rychlým balením v maximálním utajení před místními Napoleony, které jsme měli čest ještě dost poznat, ale o tom později. Krátký přesun na parkoviště, kde zůstávala auta, balení batohů a údiv z místních toalet, které byly opravdu promakané s celým popisem, jak fungují. Ze skupiny se odtrhli Pirát s Maxem, kteří jeli do servisu se špatně startujícím autem, ale většina nás se vydala rovnou nahoru k chatě. Rovnou tedy pro některé znamená menší odbočkou vedoucí zpět k parkovišti, kterou si Kuře cvičně proběhl celou, ale po menším zdržení jsme nakonec dorazili na první checkpoint, chatu Carruzo. Docela včas. Zanedlouho nás dohnala bouřka, která kvalitně prověřila naše stany a důrazně doporučila nestavět si příště na místech, které vypadají velmi pěkně a rovně. Může tudy téct potok či vytvořit se jezírko. Pár z nás vydatně promoklo, ale zbytek přežil vcelku bez úhony. Chata Asco se ale už pro ten den  zdála celkem nedobytným cílem, zůstali jsme a přespali. Pirát s Maxem se k nám bohužel kvůli uzavírce hor nedostali.

Úterý 23. Července. Horské vstávání v 5, vlezle studené počasí, až neočekávané na středomořský ostrov. To, co zprvu vypadalo třeba i tvrdě, přineslo ovoce velmi brzy. Výstup do sedla v příjemném chládku byl to nejpohodlnější chození za celý trek. Ze sedla už to bylo ještě přes pár až horolezeckých míst do chaty Asco v pohodě. Příchod už kolem půl druhé odpolední byl na hory luxusní čas, ale ještě měla být na programu bouřka, před kterou jsme se tak hnali, aby nás nezastihla nahoře. Naštěstí stihl Pirát s Maxem dorazit ještě dostatečně před ní, tudíž nezastihla ani je. To odpoledne bylo také zvoleno jako nejlepší pro Tomášův meloun, který si táhl na zádech, ale utrpěl naraženinu a musel být sněden. Jaká škoda. Přišel déšť, uvařili jsme večeři, pár lidí oprášilo starou hru Kent, zbytek různě odpočíval, s tmou jsme zalehli.

Středa 24. července začala spektakulárním východem slunce, modrou oblohou a nádherným pohledem na okolní hory. Po pomalejším rozjezdu jsme přece jen vyrazili. Francouzi si dovolili menší vtípek s naprosto náhodným značením cesty, kdy rovnou cestu zaznačili přes kameny za potokem a zase zpátky. Ale jinak začal středeční úsek velmi pohodovým pozvolným výstupem, který bravurně zakamufloval, co nás teprve mělo potkat. K prvnímu sedlu nad jezerem vedla cesta spíše po čtyřech, ale došli jsme ve slušném čase všichni. Pak nastala ta zábavnější část strmě vykrojeného sestupu a výstupu ve tvaru V do protilehlého sedla. Ocelové řetězy se staly velmi dobrým kamarádem, protože z chození se stalo lezení a cesta dolů se značně protáhla. Ale ono být dostatečně hbitý občas k rychlému klesání nestačí, o čemž by Michael mohl vyprávět. Stačí potkat přehnaně úzkostlivé Francouze, kteří si vás nepustí k tělu blíže než na 6 metrů. Oběd byl něco mezi svačinou a pospícháním v menze mezi přednáškami, protože nás zastihla zpráva o blížící se bouřce, což bylo dostatečně motivační k tomu vyběhnout výživný kopec nahoru i s batohem za slušně krátký čas. O trochu pozitivnější pak bylo, když mraky nepřicházely v dostatečně množství a v našem údolí nepršelo, a tak jsme si mohli dát pohodové odpoledne na chatě Tighjettu. Jediným narušitelem našeho klídku byl opět místní Napoleon, vcelku typický Korsičan, kterému vadilo snad úplně všechno, co jsme jako turisti v jeho rajónu dělali.

Čtvrtek 25. července byl zvolen jako den D pro výstup na Monte Cinto, s 2706 metry nad mořem nejvyšší horu Korsiky. Brzké vstávání, výlet bez batohů, start oblíbené vraždící hry, kdy každý má někoho jiného a kruh se postupně zužuje, krátká zacházka a konečně cesta nahoru. A na další sedlo. A na další vrchol… Když už to přestávalo být vtipné, objevil se na obzoru přeci jen ten náš, po kterém jsme toužili. Monte Cinto jsme dobyli, Krtek dokonce s polorozpadlými pohorami, ale i melounem na zádech. Někteří už s docela malou kapkou sil, ale přece. Sestup zpět k chatě byl pak jen jednodušší záležitostí.

Pátek 26. července měl být se svou trasou oddechovou pohodou. Mno… Jeden dlouhý kopec bez stromů a stínu pod plnou palbou sluníčka vydal za dosti a bylo po pohodě. Nakonec ani zastavení u chaty nebylo vysvobozením, protože nás vyřval další z místních chatových Napoleonů, tak jsme si vzali svých 5 švestek a štrádovali dál. Už docela znavení jsme dorazili k chatě Radule, kde nás pro změnu čekalo tábořiště bez toalety, což bylo až docela nechutné, jak celé okolí bylo posázeno triumfy ostatních turistů před námi. Velmi milá ale byla příležitost se poprvé v životě vysprchovat v přepravce na jídlo teplou vodou.

Sobota 27. července.  Řidiči v čele s Kuřetem se vydali pro auta brzy ráno, zatímco zbytek měl leháro, pozdní vstávání a podobné. Sešli jsme do Castell di Vergio, kde krom hotelu, kempu a něčeho jako vleky opravdu nic nebylo, ale to nám nevadilo a počkali jsme na auta. Po příjezdu aut jsme se ještě stihli přesunout na chvíli k nádrži s fajnovým koupáním, dokud jsme tedy nezačali překážet místním strážníkům. Začala docela zajímavá noc, našli jsme hodně zapadlé místo na spaní, kolem nás hrála hlasitě diskotéka, kdosi střílel do vzduchu… velmi neklidné i pro nás „ostřílené“.

Neděle 28. července a návštěva kostela v Evise s nesmírně nadšeným knězem. Ne, že by mše na Korsice neměly své kouzlo, ale měly zvláštní usínací efekt. Před polednem byla ještě v plánu procházka. No, procházka… Zabrala 5 hodin, vrátili jsme se ztrhaní jak psi a konečně byl oběd. Milovníci pláží se přeci jen dočkali, vyrazili jsme na západ k moři a užili si koupání, beach volejbalu a dalšího Napoleona, který nás vyhodil z parkoviště. Spali jsme pak dosti improvizovaně pod širákem na nedalekém kopci plném bodláků a dalších nepříjemností, avšak s parádním výhledem na moře.

Pondělí 29. července. Budíček. Parádní výhled na moře se hodil do tmavých barev a přihnala se v brzkých ranních hodinách přeháňka, které sice netrvala dlouho, ale empiricky prokázala, že pod tlakem se umíme sbalit velice rychle. Dopoledne jsme proseděli v autě cestou k prastarému janovskému mostu, stoupáním k jezerům, která tam bohužel pro špatné počasí a mlhu nebyla, a tak jsme alespoň vylezli na nejbližší kopec, Max se projel na lyžích a jeli jsme zas zpět dolů. Další zastávkou byla Filitosa. Místní Stonehenge, několik menhirů, pár starých střepů a pár zajímavě tvarovaných skalek. Znovu přesun, sezení v autě a příjezd k Ajaciu, kde jsme se vyvalili na pláž, rozjeli se hledat místo na spaní a nakonec pozdě večer i ulehli.

Úterý 30. července. Spaní s výhledem na Ajaccio vedle jakýchsi vojenských staveb bylo veskrze dobrodružné, strašidelné i romantické zároveň. Milovníci měst se též konečně dočkali, kolem poledne jsme dorazili do Bonifacia. Město na samotném jižním cípu Korsiky vystavené na skále. Malebné. Vedle stylové architektury, docela normálního nepřeplácaného kostela, nádherné scenérie útesů, kam se člověk podívat, tu bylo i spousta lidí a luxusních jachet. Bylo pozdní odpoledne, když jsme se znovu sešli a odjeli flákat se na pláž. Východní pobřeží se od západního v některých detailech liší. Jako docela zásadní se ukázala o skoro 10 stupňů studenější voda, ale volejbal, zahrabávání do písku a podobné nám přesto bohatě vystačilo. Přišel večer, zajeli jsme do kempu, pár nadšenců ještě na nákup, abychom si večer užili grilovaného kuřete a zdejších výtečných klobás, naběhli jsme na místní wifi s naprosto neprolomitelně dlouhým heslem a s nocí ulehli.

Středa 31. července. Vstávali jsme velmi pozdě, abychom dospali, v klidu se nasnídali, umyli se v kempové sprše a vykoupali v bazénu, vyřídili přes wifi vzkazy domů a celkově si dali pohodu. Následně před polednem jsem zamířili do Porte Vecchia, kde jsme si prošli centrum města, udělali pár vtipných fotek, pomodlili se v místním klimatizovaném kostele a dali zmrzlinu. Odpoledne jsme zajeli na údajně nejhezčí pláž Korsiky, jejíž krásu kazilo jen oplocení po celé délce, kde jsme byli, které značně zmenšovalo válecí se možnosti. Při odchodu se do cesty připletla plážová kriplkára a to by nebyli skauti, aby se s ní neprojeli. Se západem slunce jsme se vydali na večerní přesun do Bastie, kam jsme dorazili kolem 22. hodin. Na truc se znovu projevila korsická povaha, nenechali nás spát v 3 různých předem vytipovaných kempech a nocleh jsme našli až v jednom kdesi půl hodiny cesty od Bastie.

Čtvrtek 1. srpna jsme vstávali kvůli trajektu ještě před svítáním, ale stihli jsme ho tentokrát všichni a mohli jsme si užít další společnou 5 hodinovou plavbu. Tedy spíše dospat, protože deficit se stále zvětšoval. To se pak jednoduše stalo, že třeba Geňa měl na hrudi vtipně opálený výstřih košile a další. Po poledni jsme přirazili ke břehům Itálie a vydali se podívat na šikmou věž v Pise, která byla vážně křivá, malá a tak vůbec italská. Proběhli jsme městečko a už dál pokračovali na pláž, poslední zastávku u moře našeho putování. Kouzelně modré korsické moře bylo ta tam, to italské bylo o mnoho zakalenější, ale na osvěžení více než dostatečné. Nápad dát si na pláži volejbal byl však hodně vtipný. Poryvy větru dělaly z našeho kvalitního zápasu ještě větší teátr, než bylo zamýšleno, ale splnilo to účel a zahráli jsme si. Večer byl na programu přesun do 150 km vzdáleného Carpi, kde jsme pozdě v noci přeci jen přespali otravováni komáry a puchem okolních pohnojených polí.

Pátek 2. srpna.  Zajeli jsme do místního nákupního centra nakoupit a hlavně jsme se zastavili v hezkém příjezerním městečku Sirmione vedle Lago di Garda, kde krom fajnového koupání bylo i mnoho turistů, víc než bylo zvykem. Odpolední krátké zrelaxování a další cesta s cílem v Innsbrucku, který jsme navštívili stylem „Kde je Mekáč?“, Vašek se na chvíli někde zapomněl a v okolí jsme dlouho nemohli najít místo na spaní. Umíme si ale poradit, posloužila jedna lesní cesta, což se ale neukázalo jako nejlepší nápad, protože to byla místní oblíbená stezka pro raní vycházky a když na nás jedna paní chtěla zavolat policii, jali jsme se zase rychle pakovat. Lidé jsou ale různí, v jedné vesnici nám například ukázali místo na spaní ve starém lomu a poté, co nás jejich nerudný soused vyhnal, nás alespoň na cestu obdarovali.

Sobota 3. srpna měla být po delší době znovu fyzicky náročná. 3-denní tůru po Alpách jsme na přání slečen zredukovali na jednodenní výlet, což i tak vyvolalo diskuze. Ráno jsme přejeli do Maurachu u Achensee, kde jsme nechali auta a vyrazili vzhůru na Hochiss, s 2399 m.n.m. nejvyšší vrcholek Rofanských Alp. Cesta do strmého kopce byla opravdu výživná, avšak bez batohů se to dalo o mnoho snáze. Kolem 15. hodiny jsme vylezli k vrcholu, vyfotili se, odpočali a zase slezli dolů. Převýšení bylo slušných 1364 výškových metrů. Podvečerní vyčvachtání v jezeře, ze kterého nás vyhnal déšť, chvíle hledání tábořiště, a pak už jen spánek v chladném alpském lese.

Neděle 4. srpna započala studeně po deštivé noci, strávené vedle dvou francouzských karavanů, a tak následoval další rychlý přesun na bezpečnější místo. Na parkovišti u Achensee jsme se rozbalili, nasnídali, na nedaleké pláži uvelebili a těšili se z naplánovaného dne relaxování, kdy jsme měli večer jít do místního kostela a v pondělí ráno dorazit do Prahy. Zábavného koupání ve snesitelně studeném Achensee jsme si užili jen pár hodin, dokud se na obzoru neobjevila celkem silná bouřka, která rázem změnila naše plány, a namísto mše jsme vyrazili směrem domů, kam jsme dorazili kolem 22. hodiny.

Akci jsme zakončili v pondělí 5. srpna mší v Břevnovském klášteře, večerním posezením a také hranolkovací afterparty organizovanou Ondrou.

Za celou spektakulární expedici na Korsiku patří obrovský dík Tomášovi s Pirátem, a také všem dalším, kdo se na organizaci podíleli.

Krtek

http://www.jeleni.org/mapka-z-korsiky/

Krátké textové zprávy z cesty na Korsiku byly na samostatné stránce.
Nyní jsou zarchivovány uvnitř článku.

 

pátek 19.07.2013 17:20 pirat Zdravime Prazske Pozustavsi. Za chvili budem v Mnichove a zrovna nam tu hrajou Midi Lidi. Tomasovo auto posloucha Medvidka Pu. Zatim jsme vesele mysli
sobota 20.07.2013 09:13 gaga Po mensim bloudeni po rakouskych vesnickach a noclehu nad malebnymi vinicemi se vydavame smer Florencie. Zdravi Gaga
neděle 21.07.2013 14:25 gaga Z trajektu i behem noclehu jsme meli moznost obdivovat nocni oblohu. Na ranni msi v Calvi jsme obcerstvili duse, nyni regenerujeme tela na plazi. Gaga
pondělí 22.07.2013 13:19 pirat Vcera jsme si prohlidli Calvi a poplazili jsme jakoz i zahrali volejbal. Tomas zaskoroval pri vodnich zapasech.Vedro se da prezit a teplo je i v
noci, neprsi. Dnes jsme vyrazili do hor z Foret de Bonifatu.Pirat s Maxem jeste jeli do servisu s malou Fabii kvuli zlobicimu startovani (preventivne)
Zatimcosme se bavili s mechanikem,naky tupy neurvaly hovado napralo parkujici bilou Octavii ze strany kam se ani auto nevejde, asi skutr a ujelo.To je
zpouzitelneno,ted jeste doladit Fabii,vydame se stihat horaly a v planu je 6 denni trek vcetne Mt Cinto.Horska ricka je asi o 20 ‚ teplejsi nez
v Norsku.Na zatrolenym prazdnym parkingu pred NP se nesmi ani rozbalit kari.Na kruhacich tu blikaji jen pri vjezdu..V ulickach hafo retarderu.Zdravi
a preje hezky zbytek dne
Pirat. PS Omluvte technicke problemy Sms sluzby,snad uz to bude v pohode.At zije celerova nat
úterý 23.07.2013 22:27 tom Taborime v Haut Asco,dnes jsme presli sedlo a sklesali.v chate meli sprchy,ktere jsme s povdekem pouzili.zitra pujdeme k dalsi chate smerem na jih.
čtvrtek 25.07.2013 10:32 gaga Vcera jsme se premistili z refuge Haut Asco na Tighjettu, kde nebyl signal, ale zato tam byl super koupaci vodopad. Z cesty na Monte Cinto zdravi Gaga.
pátek 26.07.2013 17:12 pirat MtCinto bylo v pohode, dnes jsme se presunuli z Tighettu na Bie de Radule.Je nam vedro a hrajeme hru na zabijaky(lzici).Spravci chat jsou mrzouti.Pirat
pondělí 29.07.2013 22:59 gaga dnes jsme v desti absolvovali zajimavy serpentinovy autopresun z Cargese kousek pod Ajaccio. Cestu nam krizily selata, kravy, ale i kone, osel a kozy!
pondělí 29.07.2013 23:06 gaga Nyni se ukladame ke spanku na krasnem placku s vyhledem na more kousicek od Ancien Penitencier de Chiavari.
středa 31.07.2013 20:19 tom Jedeme z Porto Vecchia taborit k Bastii.vcera jsme videli Bonifacio,mesto na bilych utesech.na horka jsme si uz zvykli.zitra vstavame brzy na trajekt.
čtvrtek 01.08.2013 11:12 gaga Ciao! Po velmi strucnem noclehu v kempu jsme trajekt z Bastie stihli vsichni, slunime se a macime v bazene a za par hodin prosmejdime Livorno a Pisu!
pátek 02.08.2013 23:51 pirat VceraPisa a na vyhlasene plazi,kde stipaly medusy.Dnes presun na Lago diGarda-skvely koupak a vecer Innsbruck.Nocujeme kus od diskoteky.HrajouGet Lucky
neděle 04.08.2013 09:13 tom Taborime u jezera Aachensee.vcera vecer jsme zmokli.dnes se pokoupame a po vecerni msi vyrazime domu.cestou prespime,prijezd zitra nekdy dopoledne.
neděle 04.08.2013 15:22 tom Prisla vecerni boure,zkracujeme koupani a vyrazime domu.dojedeme kolem 10-11 vecer.zitra predame auta a pujdeme na spolecnou msi.


https://plus.google.com/photos/116005011835249197785/albums/5908519311157654193

Napsat komentář