K pramenu Zlatého potoka

Fótky. Sešli jsme se v zabijáckých 7:30 ráno na nádraží. Naštěstí se nám všem podařilo najít si místo na sezení, a tak jsme strávili příjemné tři hodinky zevlením po autobuse. Ve Strakonicích jsme elegantně vyřešili problém s placeným záchodem pomocí stromu a když jsme vystupovali, byla zima jak v psírně. Zahnali jsme ji chůzí, plahočením se bažinou a občasným zapadnutím do bahna cestou proti proudu Zlatého potoka. Tak si Ještěrka nabarvil své sváteční bílé kalhoty na hnědo. Konečně se před námi objevil pramen.


Něco jsme pojedli, zabahnili si, zvěčnili se a vydali se na další cestu zimní krajinou. Cestou jsme se klouzali na rybníce a házeli po sobě ledovou tříšť. Zakempili jsme to na jednom vršku a udělali si jídlo. Většina měla něco jako párek nebo slaninu, ale Pirát se hustě vytasil se svou svíčkovou a nedbaje toho, že těstoviny byly syrové, ji také spořádal. Povyprávěli jsme si příběhy o tom, jak kdo kdy koho z nás přepadl a šli chutě na kutě. Druhý den jsme pokračovali kolem pily u Kleinů a zastavili se na tábořišti Pegasáků. Naobědvali se, slunili se a natočili film nazvaný Damián superhrdina. Na našem tábořišti nezvykle zažloutlém žlutou travou jsme dali míčkovku, postavili stany, vykoupali se v potoce a udělali oheň, co nechtěl hořet. V noci bylo něco kolem sedmi pod nulou a bylo to znát. Co mohlo, to zmrzlo, a tak jsme museli nalámat stan, aby se dal sbalit a vydali se do Vitějovic na mši. Ta neměla chybu… U Šandovky jsme nakoupili, ještě než stihla změnit ceny a kolem Osule a lesního požáru jsme došli do Těšovic na autobus. Cestou jsme na louce skákali přes hromady batohů a típali sirky pusou. Autobus přijel a my vyrazili na cestu vstříc domovu.

Napsat komentář