Hory a fjordy Norska, 1.díl “Příprava”

První z článků popisujících prázdninovou cestu našeho oddílu do Norska.

Fotky a videa zde
Nápad podívat se s oddílem do Norska vznikl, alespoň v mé hlavě, krátce po naší poslední návštěvě v roce 2007. Mezi členy tehdejší výpravy byli především lidé z řad roverů a z oddílu Arachné. Hlavním cílem byl přechod náhorní plošiny Hardangervidda, což znamenalo zdolání téměř 170km během  9-denního pochodu bez doplňování potravin. To všechno v drsném deštivém a větrném severském prostředí, při teplotách přes den okolo 8°C. Bylo to tenkrát hodně náročné, fyzicky i psychicky, však nás taky do cíle dorazila jenom polovina, tedy 7lidí. V Jotunhiemenu nám pak dokonce sněžilo a zmrzla voda i v láhvi ve stanu. Byl přecijen srpen a to už v Norsku zima klepe na dveře…

             Aby naše příští návštěva Skandinávie byla méně závislá na rozmarech počasí, abychom se v deštivých dnech mohli rychle přesunout do jiných částí a pružně měnit program, chtěl jsem cestu s oddílem zorganizovat v podobném stylu jako Švýcarsko 2005. Něco ve smyslu “The best of”. Také bylo potřeba, aby případní účastníci byli dostatečně připraveni na akci takového rozsahu a náročnosti. V oddílu zase začali dorůstat členové, pro které by se hodil přesně tento typ akce.

              V září 2008, po úspěšném přechodu několika  slovenských pohoří, se začala připravovat akce do Norska. Nejprve bylo potřeba zjistit zájem a proto jsem vytvořil jakýsi motivační leták, kde byl zhruba popsán plán akce, průzkum účasti a prosba o půjčení aut. Zde se také poprvé objevil oficiální název: Hory a fjordy Norska.

             Následovalo “období klidu” a o Vánocích jsme měli mít v ruce první výsledky předběžného zájmu. Všechno se odvíjelo od toho, zda se podaří přemluvit několik ochotných rodičů, kteří by zapůjčili na tři týdny rodinné auto. Jako jediní nám auto potvrdili Vaňkovi. Zkoušeli jsme se ptát na všech stranách, ale bezúspěšně. Na konci ledna se mělo rozhodnout, jestli máme k dispozici nějaká další auta a zda se akce vůbec uskuteční.

            V tu dobu do hry vstoupila možnost, že bychom získali nějaké peníze od sponzorů a mohli si za komerční cenu půjčit velkého transita. Definitivní rozhodnutí se znovu odsunulo. Čas běžel. Jediný, kdo byl celou dobu přesvědčen, že se akci podaří realizovat, byl Tomáš.

           Někdy na začátku dubna přišla špatná zpráva. Nevyšel dar, který měl vyjít a na který jsme celou dobu čekali. Ovšem ve stejné době mě napadlo zkusit propočíst variantu s jedním autem a zbytek lidí autobusem Studentagency. Ukázalo se, že by to bylo finančně únosné. Pak již šly přípravy vcelku rychle. Dát dohromady seznam věcí, promyslet plán akce(již třetí verzi), sestavit seznam jídla tak, abychom byli schopni to všechno unést, a přitom nezemřeli hlady uprostřed hor… Nákup letenek pro 11členů výpravy pak byl spíš bonus, který ušetřil dalších cca 7-8tisíc.

         Bylo bráno v potaz mnoho variant, jak bychom se mohli pohybovat přímo v Norsku, nakonec jsme s Tomášem všechno vsadili na jednu jedinou kartu. Že i účastníci ve věku okolo 15let si poradí za deště, bez kvalitní mapy a odpovídajích jazykových znalostí se záludnostmi stopování a že se dostanou na místo srazu ve stanoveném čase.

        Většinu účastníků čekal ještě tábor, který navíc, vzhledem zatopení louky, patřil k těm náročnějším jaký doposud zažili. Dva dny před začátkem akce jsem se dověděl špatnou zprávu. Bimbo zvážil všechna pro a proti a i vzhledem ke svému aktuálnímu zdravotnímu stavu který nebyl dobrý, se rozhodl nejet. Okamžitě byly vytvořeny nové skupiny na jídlo a spaní…Balení věcí a nákup potravin, večerní mše a rozloučení ve Vojtěšce…

        Za  necelých 48hodin po příjezdu z tábore už jedenáct členů výpravy netrpělivě čekalo v odletovém terminálu letiště Praha – Ruzyně. Dalších pět kolegů z pozemní skupiny mezitím dokončovalo poslední přípravy před ranním odjezdem směrem na trajekt. Obě skupiny se měly setkat v úterý večer osadě Eidsbugarden  v srdci Norska.

        Podaří se projít letištními terminály bez úhony? Jak proběhne první noc v Norsku? Vyjde počasí na stop? Kdo vyhraje nepsanou soutěž o první místo v Eidsbugarden a jak se bude dařit stopařům? A co na to všechno Jan Tleskač?

Počkejme si na další díl.

Napsat komentář