Expedice Ploučnice zdárně dorazila

Po strastiplné cestě, které se nevyhnulo ani nějaké to zranění, kde se výprava prodírala hustou džunglí, a kde nebyl nikdo šetřen(snad až na porcelány), jsme dorazili do cíle.

Fotky z vody: http://ogs.rajce.idnes.cz/Ploucnice_2008/

Ve čtvrtek 1.5. jsme měli několik srazů po Praze. Část jela auty a část autobusem. Jelikož jsem jel autobusem, poreferuji vám krátce o něm. Již na srazu se ukázalo, že Michal nebude mít svůj den. Sraz byl stanoven na 6:35, ale Michal zde nebyl ani v 6:45, což byl již hraniční čas, neboť autobus vyjížděl v 6:50. Když už autobus startoval a Michal stále v nedohlednu, smířili jsme se s tím a začínali volat Honzovi. Ke své smůle však Michal autobus stihnul a všichni si oddechli, že odjíždíme všichni. Cestu autobusem vám bohužel vylíčit nemohu, neboť jsem ji celou prospal.

            Po příjezdu do Stráže pod Ralskem jsme se shledali s druhou polovinou výpravy a začali se připravovat na samotnou expedici. Počasí si s námi pěkně zahrálo, a sotva jsme si vyndali z batohů oblečení do lodi, začalo pršet. I to jsme nějak zvládli a poté co Martinové odpendlovali s autem, vyrazili jsme na řeku v rozestavení:

 Krtek + Marek; Jakub Š. + Michal, Jirka; Honza R. + Jakub K.; Martin Kalous  + Ježek, Honza Ty.; Martin Homola + Mat; Bivoj + Geňa; Chrostík + Jenda

Po varovném deštíku se počasí trochu umoudřilo a přestalo pršet.Stále pod mrakem jsme pluli dál a dál regulovaným korytem, které nebylo až tak zajímavé. Zajímavé to začalo být, až když jsme přijeli ke kaňonu, který ústil do tunelu. Onu cestu jsme všichni zvládli bez problémů, a též závěrečný schod jsme projeli všichni hladce. Je možné, že někteří háčci s tím nesouhlasí, ale to je věc názoru. Dále se vybagrované koryto změnilo v prales a my, poklidní vodáci, v dobyvatele a průzkumníky. Teď se dostáváme opět k Michalovu špatnému dni. Poté co jsme zdolali nemálo nástrah, včetně projíždění mezi, pod i nad větvemi, nás jedny větve otočily(tedy mě, Jirku-porcelána a Michala-háčka). Po pracném organizování záchrany-dostat lidi z vody, vylovit loď a převléct se dříve než prochladneme úplně-jsme se opět vydali dále do pralesa. Celý zbytek dne-už to nebylo tak dlouho-jsme projížděli křovím a obeplouvali hrad Ralsko velkým obloukem, který se zdál být nekonečný. Večer jsme se utábořili u celkem rušné ulice, která některé mírně znervózňovala, ale vydrželi jsme to. Po donesení a nařezání dřeva na oheň dokončil Michal svůj smolný den. Když jsme hráli fotbal, zakopl a nešikovně spadl na rameno. Byla z toho zlomená klíční kost, se kterou byl odvezen do nemocnice a později rodiči domů. Tímto bych mu chtěl popřát brzské uzdravení, a vyřídit mu, že nám bylo líto, že s námi nemohl strávit zbytek víkendu. Po dokonale naloženém mase k večeři jsme všichni zalezli do stanů a jak psychicky, tak i fyzicky jsme se připravovali na další den.

Další den ráno mě vzbudili v nekřesťanskou hodinu(asi o půl desáté) a vyrazili jsme na pěší výlet po místních Hradčanských skalách. Výpravu jsem vedl já osobně, a podle toho to taky dopadlo-šli jsme trochu delší trasu než se původně předpokládalo, neboť mapa značila trochu něco jiného než jsem očekával. Nakonec jsme měli přece jenom krásné zážitky a mě neukamenovali. Večer jsme doopekli maso a opět ulehli do svých kutlochů.

Další den(sobota) jsme se už nemohli dočkat na lodě, a tak jsme se zabývali různými blbostmi, než Martinové opět odpendlovali. Ten den se odehrával ve stálém stereotypu-vybrat zatáčku, vyhnout se větvím, buď projet pod kmenem, nebo jej přelézt, ubránit se útoku medúzy(míče) od jiné lodi, případně ji předat dál. Největší zpestření dne však přinesli Chrostík s Jendou, když najeli do vidlice větví, která je zvedla(foto). Plavbu jsme zakončili rozbořeným jezem, který bylo potřeba jet po straně místo středem, kde byl obracecí šutr. Všichni jsme to zdárně zvládli a večer si zazpívali u ohně, kde si nás němci natáčeli, jako nějakou relikvii.

V neděli jsme závěrečný díl cesty začali opět oním rozbořeným jezem a pokračovali jsme dál meandry, které nás dokonale zmátly, že už jsme ani nevěděli, kterým směrem máme plout. Okolo obědu jsme dorazili k České lípě, kde si vyzvedl pán z půjčovny opět své lodě, a my jsme se navzájem rozloučili a vydali se opět po skupinách domů, do Prahy, já i přes Podolí, avšak ne do lékárny. Naše skupina si ještě udělala zběžnou prohlídku České lípy, neboť jsme trošku hledali autobusové nádraží, avšak autobus jsme stihli přesně. Dále si z cesty toho opět moc nepamatuji, neboť jsem ji opět prospal.

Na závěr bych chtěl říci, že to byla skvělá akce, na kterou se jen tak nezapomene. Chtěl bych poděkovat Honzovi za organizaci a oběma Martinům za pomoc, bez které by se asi výprava nemohla uskutečnit.

Břehulákům a Kvokotům Ahoj!

Napsat komentář