18.-20.2. Únorová Žmolkova výprava

Parádní výprava za nepředvídatelného počasí do krásné Dobříš a okolí! Článek níže..

V pátek 18.2. kolem 18té hodiny jsme se v sestavě Žmolek, Krtek, Kuře, Pirát, Vašek, Mat, Zajíc, Dominik a Ohnivák za temného večera pomalu slezli Na Knížecí a vyrazili autobusem do nedaleké, avšak neprozkoumané Dobříše. Cestu nenutno popisovat, proběhly jen klasické konverzace o tom, jak se daří na gymplu, vysoké škole či dokonce základce. Lehce po sedmé jsme dorazili do maloměsta Dobříš, které v tuto dobu již skoro nežije, takže přes náš výsadek přímo v centru na náměstí se několik lidí vyskytovalo jen v nikdy nezavírajícím Penny. Objevit mírně zapadlou skautskou klubovnu vedle smyslně nazvaného rybníku Papež by bylo nemožné, kdyby nás svým svižným tempem nedošla místní skautský vedoucí. Klubovna byla fajn, pěkná, strohá, netekla voda, topilo i svítilo se plynem, přičemž objevit zapínání kamen nám musel vysvětlit místní Ještěrka, protože my jsme na to v pátek večer nebyli schopni přijít a tak někteří jedinci klepali kosu. Krtek si balil dokonce tak úsporně, že doma nechal i karimatku, ale pro samou úspornost nezapomněl několikery boty či míč na fotbal.

V sobotu ráno jsme si po nečekaně kruté noci dali rozcvičku. Vzhledem k pražskému počasí po celý týden nás 10 cm sněhu velmi překvapilo, ale neodradilo od ranního fotbálku, ve kterém tým Krtek, Kuře, Vašek a Zajíc vyklepl tým Žmolek, Pirát, Dominik, Mat, Ohnivák 8:4! Zahřáti běháním jsme po snídani vyrazili na výlet, největší drama výpravy se však odehrálo ještě v Dobříši. Dobromyslný Vašek se dal do zvedání povalených značek a když došel ke druhé, která shodou okolností nebyla soukromá, ale patřila mezi veřejnokomunikační, a shledal jí jako vyvrácenou a tudíž nepostavitelnou, poslal jí tvrdě k zemi. Toho si všimli místní a zavolali policii. Začalo kruté nahánění, ukázková honička z hollywoodských filmů, došlo i na obklíčení a vyjednávání, ze všeho nás ale nakonec vysekal náš schopný vůdce Kuře a mohlo se pokračovat vesele dál. V malebných Kozích Horách jsem dali oběd a pak se přes Nový Knín vydali zpět směr Dobříš. Cestou nás potkalo nebe na zemi v podobě parádní mnohokrát oceněné cukrárny v Malé Hraštici. Posílen větrníky se na nedalekém nádraží pokusil Krtek o monstrózní přeskok ohrady, při kterém se velmi vtipně rozmáz ve škarpě. Již za tmy jsme se naprosto znaveni dostali zpět do Dobříše. K večeři z posledních sil těstoviny s tuňákem a kukuřicí, a pak jen vytoužený spánek. Neskutečné! Naše omladina po výletě neožila a nezačala dělat bugr, ale i takový Zajíc padl do spacáku. Velmi významným mezníkem se stala návštěva Ještěrky, který zapnul kamna a my se mohli konečně pěkně nahřát.

V neděli jsme šli na mši do místního kostela, který nás velmi mile překvapil, teda konkrétně dobříšská farnost a pan farář se svým poutavým pojetím mše. Před obědem následoval znovu fotbal, pak už jen gulášová polévka a po úklidu se to ještě rozhodl zdramatizovat Ohnivák, který už na nádraží oznámil, že nemá peněženku. Pozitivní věc, našla se (i když něj), a tak snad mu ujetí jednoho odpustíme. Za fajn výpravu patří dík Žmolkovi. Hlášky si nepamatuju, tak je můžete doplnit. Krtek

Napsat komentář